Piráti a kočičky

V září a říjnu jsem šila deky pro kamarádku Leu, s piráty pro jejího syna Leoška, kočičky pro její neteř Marušku. Na dece s piráty jsme se vlastně začaly domlouvat už v červenci, ladily jsme látky, většinu si donesla Lea sama, já jsem dodala jen tyrkysové pro oživení, domlouvaly jsme se na vzoru. Po ušití pirátského topu si musel chvilku počkat na dokončení a prošití, protože se blížily 1. narozeniny Marušky a musela jsem ušít nejdříve deku pro ní.

Lea si i na deku pro Marušku donesla svoje látky, kočičky a k nim puntíky v tyrkysové, červené, bílé a kousek žluté, k nim jsme ještě přidaly šedé puntíky pirátské. Látka s kočičkami neměla mezi obrázky mezeru na šev, tak jako piráti, které jsem mohla obšít proužky, takže jsem nakonec čtvereček 9 kočiček aplikovala na puntíkované čtverce pomocí pavučinky. Měla jsem strach, aby deka nebyla moc tvrdá, ale byla v pohodě. Lea se zase bála žluté, ale myslím si, že deku krásně oživila, a bylo ji jen tak akorát.

Na spodní stranu dek jsem použila můj oblíbený fleece, deka je pak krásně hřejivá a měkká, pro piráty tyrkysovou barvu a pro kočičky červenou. Tentokrát mě tyrkysová deka trochu potrápila při prošívání, fleece se mě různě hrnul a elektrizoval, několikrát jsem musela i párat, ještě se mě to nikdy nestalo, nevím čím to bylo, jestli byla deka nějak šikmo střižená.. no nakonec jsem to nějak zvládla.

Obě deky se líbily.

deka Kočičky

deka Piráti

Samozřejmě jsem k dekám ušila i polštářky.

 

 

 

Deka pro Lenku

V srpnu jsem šila deku pro dceru Lenku. Bavily jsme se o ní už dlouho, minimálně rok měla Lenča koupenou fialovou fleecovou deku – dvojdeku na spodní stranu, ale opravdu k šití jsme se dostaly až vloni v srpnu. Pomohlo tomu i to, že v létě má Lenka více času, jinak během roku má každý den trénink, chodí domů až večer, a o sobotách a nedělích jezdí na závody. Tancuje v Efekt dance, dělá i trenérku, navíc ještě trénuje gymnastky.

Každá deka, vlastně i každý jiný patchworkový výrobek vzniká určitý čas, a není to jen po dobu šití, ale člověku se v hlavě honí spousta nápadů, kombinací, mě třeba cestou v autě (jako spolujezdec) nebo před spaním. Pak dojde na čtverečkovaný papír a tužku, a pak začnu probírat hromady látek, různě je kombinuji, přehazuji.

Tady byla barevnost jasná: fialová, tyrkysová, trochu růžové, vzor z trojúhelníků, neboli půlených čtverců, ve středu deky měl být anglický nápis. Myslela jsem si, že budeme muset jít na nákupy látek, protože vím, že se Lenka bojí moc vzorovaných látek, i její předchozí a první deka Puzzle byla sice hodně barevná, ale látky byly jenom z jedné kolekce a to z bylinek, které jsou vlastně barva na barvě. Nakonec Lenča překvapila, vybrala si z domácích zásob látek, převážně z batik, vybírala ty s menším vzorem, ale i tak je tam vzorů dost. Aby vynikl nápis ve středu, vybraly jsme světlou fialovo tyrkysovou látku, byl to vlastně závěs koupený v sekáči, měla jsem jej ve skříni několik let, a jeho čas přišel, látka byla pěkná a kvalitní a barevně se hodila. Na písmena jsme vybraly nejtmavší fialovou batiku.

Trochu nás potrápil nápis, nejdříve jsme se snažily si jej udělat samy na čtverečkovaný papír, ale nakonec pomohl manžel s počítačem, nápis převedl na jednotlivé čtverečky, vlastně takový digitální styl písma. Pak ještě zbývalo vypočítat z jak velkých čtverečků nápis udělat, aby se vše vešlo na koupenou fleecovou deku 240×200 cm.

Nastala fáze šití, řezala jsem spoustu čtverečků světlých a tmavých (velkých 5 cm) a Lenča z nich na bílé prostěradlo skládala nápis, sem tam jsme vložily i nějaké čtverečky z ostatních batik, pak bylo potřeba vše donést ke stroji k sešití. Lenča skládala jednotlivé řady slov na sebe a číslovala je, já jsem sešívala jednotlivé čtverečky, pak jsme ze sešitých řad skládaly slova, které jsem pak sešívala po řadách dohromady, no měly jsme trochu strach, jestli nám to vyjde, jestli někde něco nepřehodíme, ale podařilo se. Nápis ze čtverečků byl hotový, nastala fáze šití půlených čtverců, a zase skládání a rovnání kolem nápisu, snažily jsme se látky dávat od světlých ve středu k tmavším na okraj deky.

Lenča mě ještě pomohla s uděláním sendviče, tj. fleecová deka, na ni položit vatelín (ručně sešitý) a na něj urovnat sešitý topík, a odjela na každoroční 14 denní letní soustředění s Efektem. Špendlení a prošívání už bylo na mě. Z prošívání jsem měla celkem strach, tak velkou deku s fleecem jsem ještě neprošívala, ale podařilo se, šlo to celkem v pohodě, při lemování jsem zjistila, že jsem si ani nedala přídavný zvětšující stolek ke stroji a prošívala jsem jen na malé ploše stroje.

Fotku s hotovou dekou jsem Lence posílala na taneční soustředění, moc se jí líbila. Nyní pod ní stále spí, což moc ráda nejsem (z hygienického hlediska), patchworkovou deku nelze prát na tolik stupňů jako povlečení, ale na druhou stranu jsem ráda, že má deka takový úspěch a používá se. Never stop dreaming – Nikdy nepřestávej snít….

Deku jsme nazvaly Ishiharův test,  neboli test barvocitu, k čemuž nás inspirovaly muži v rodině, manžel i syn měli problém nápis přečíst, vadili jim vložené barevné čtverečky i to, že nejsou písmena zaoblená.

deka Ishiharův test

deka Ishiharův test

img_0501

zadní strana s fleecem

zadní strana s fleecem

A ještě jedna fotka s mojí rukou, kterou jsem si poranila špendlíkem při prošívání. Ale prý nejlepší patchworkové výrobky jsou ty s vlastní krví.

img_0497